Sophy

Naděje umírá tehdy, kdy jí to my dovolíme

Kalendář

Statistika

Odkazy

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

Počítadlo

TOPlist

Dárek na rozloučenou VK/SS

3. kapitola

Slash 15
Jen náznaky
Trocha romantiky na závěr trilogie

Vkročil do chodby a uviděl před sebou neznámou postavu v tmavé kápi.


Vidím, že si dostal můj dárek Severusi.“ řekla neznámá postava a stáhla si kápi dolu.


Severusovi vypadla růže z ruky a snesla se k zemi.


Viktore.“ zašeptal Severus sotva slyšitelně.


Nebyl schopen udělat ten jeden krok, který ho dělil od jeho lásky. Toužil po tom, aby se ho dotknul, pohladil jeho tvář a ujistil se, že to není klam a toužebný výplod jeho fantazie.


Stáli tam nehnutě naproti sobě. Jejich očí, které se nedokázaly od sebe oddělit prozrazovaly vše, vše co by slova nedokázala, tu ztrátu z odloučení, tu beznaděj a strach z toho, kdy se opět setkají.


První se k činu odhodlal Viktor, překonal tu krátkou vzdálenost, která je dělila, natáhnul ruku, přejel po linii tváře, zastavil se až na jeho rtech, která se chvěla v očekávání.


Severus jako by se probral z transu, uchopil Viktora za hlavu a přivlastnil si jeho narůžovělá a taktéž dychtivá a žádoucí ústa. První polibek byl jen takový lehký, jako by se chtěl přesvědčit, že tu s ním opravdu je, že je skutečný.


Obkroužil svým jazykem konturu rtů a pronikl dovnitř a začal ho vášnivě škádlit svým jazykem, Viktor na nic nečekal a zapojil se do hry a vroucně mu vše oplácel. Jazyky se jim navzájem proplétali, dráždily a hrály smyslnou hru.


Viktor je oba zatáhl hloub do chodby, kde byla větší tma, aby nebyli nikým rušení.


Severus ho následoval aniž by přerušil jejich vzájemnou souhru. Přimáčkl ho na zeď a hladově drancoval jeho dychtivá ústa, jako by to mělo být naposled, jeho ruce hladily mladíka všude kam dosáhly.


Viktor převrátil Severuse a teď to byl on, kdo převzal iniciativu a vše mu oplácel, všechny ty doteky a veškerou něhu.


Severus ho od sebe odtáhl, chtěl víc a tak jeho ruka zamířila k zapíná, Viktor mu ji však zachytil, obrátil a vtisknul mu do dlaně lehký polibek.


V černých očí se zračila otázka. Viktor si přitisknul jeho ruku na tvář, Severus ucítil podivných záchvěv, najednou jako by ho přepadnul nenadály smutek a pocit prázdnoty, jakoby mu někdo ukradl kus srdce, ten, který patřil jeho Viktorovi. Cítil, že se blíží konec, přesto chtěl doufat.


Z pod přivřených víček, která kryla ty temné oči vyklouzla osamělá slza, která se klouzala dolu, dokud nebyla zastavena Viktorem, které ji uchvátil a následně i rty staršího kouzelníka, byl to velmi hluboký a bolestný polibek, který byl stejně oplácen, v tom jednom polibku bylo vše, co k sobě vzájemně pociťovali.


Severus se oddálil, zahleděl se mu do očí a naposledy přejel rukou po jeho tváři, tak, aby si ji navždy vryl do paměti.

Viktor se shýbl pro zapomenutou růži políbil ty bělostné okvětní lísky, vtiskl ji Severusovi do ruky a rozplynul se, zanechávajíc na sebe jen krásnou vzpomínku.


Severus rozevřel dlaň, která svírala jeho poslední památku na Viktora a dotkl se jí svými rty, tam, kde před tím Viktor.


Jen co, oddálil rty, jeho ruce už nesvíraly bělostnou růži, ale řetízek, na kterém visela její přesná kopie, když ji převrátil uviděl vyryté jedno slovo: NAVŽDY

Poslední komentáře
04.12.2008 22:42:09: Závěr povídky trochu sladký, ale líbilo se mi to. Asi jsem zrovna v romantickém rozpoložení. Možná t...
03.12.2008 18:26:53: Ach... to je tak dojemné... asi budu zvracet
 
Vše, to co se kolem nás děje má svůj důvod.