Sophy

Naděje umírá tehdy, kdy jí to my dovolíme

Kalendář

Statistika

Odkazy

webgarden|zone

Ukázkový odkaz

Počítadlo

TOPlist

Dárek na rozloučenou VK/SS

Kapitola 2

Slash 15+
Jen náznaky

Věnováno: Frankie89 a Markie
Severus seděl v černém koženém křesle před vyhasínajícím krbem a pomalu se propadal do říše snů. Sklenička, která byla za ten proklatej večer již po několikáté dopita do dna mu vyklouzla z dlouhých štíhlých prstu a nehlučně dopadla na aksamitový koberec. Dopis, který držel v druhé ruce mu tiše proklouzl mezi prsty a ve smyčkách klesl k zemi, kde se rozvinul.


Můj nejdražší,

je to již několik dnů, ale mě to připadá celá věčnost, kdy jsem naposledy spočinul v tvém náručí, chybí mi ten pocit, který jsem s tebou při našich setkání pociťoval, byl to pro mne pocit bezpečí a snad zdráhám se říct i lásky. Nevím jestli jsi to také cítil či snad někdy v budoucnu budu jen doufat, má lásko cítit budeš. Pro mne to však byly ty nejkrásnější dny mého života, která si uchovám na vždy. Je mi líto,že jsem se ti nestihl vyjádřit a zmizel jak zbabělec, možná to tak bylo lepší, loď byla po návratu napadnuta a studenti donuceni přidat se k Voldemortovi nebo zohaveni a zabiti. Po té překrásné noci jsem utekl před mnou samotným do hor. Jaká ironie osudu, v jedné z jeskyní jsem potkal Karkarova, řekl mi vše o něm o tobě a o všech tajemstvích, který věděl jen on a kvůli kterým ho Voldemort pronásledoval, toho večera zemřel. Tím, že mi je řekl, přenesl na mne to prokletí a teď ani já nejsem v bezpečí. Jsem sám, nemůžu nikomu a ani ničemu věřit. Ach Severusi, má lásko, přál bych si, abys tu mohl být se mnou a zahnat tu samotu a zaplnit mou prázdnou duši. Nevěřím, že mám šanci uniknout před Voldemortem a jeho špehy, ale věř, že mé poslední myšlenky budou patřit jen tobě. Vím, že je nebezpečné tohle vše psát do dopisu, ale musel jsem ti ta slova říct. Až ti za okny vykvete bílá růže, potvrdí se má slova.

Buď sbohem má lásko, můj jediný

Navždy, snad i na věky

Tvůj

Viktor


Ráno se Severus pobudil dost pozdě, strnule sledoval ty řádky, které četl již několikrát a opakovaně za sebou jako by si je chtěl navždy zapamatovat, jakoby se bál, že jednoho dne prostě zmizí.


Neochotně se rozhodl vstát, sehnul se a zvedl se smutkem v očích ten důkaz lásky.


Opřel se o krb a vzpomínal, na první setkání, kdy je dohromady svedla náhoda.


Nejdřív mistrovství, kde do sebe vrazili a on se hned začal tak roztomile omlouvat tím jeho směšným pokusem o angličtinu

Další setkání už musel být opravdu osud, když ho spatřil v kruválské výpravě při turnaji kouzelnických škol. Byl plný radosti ze života a sebevědomí. Ten jeho pevný krok, vypracovaný zadek ho dostával do varu, jako nikdy.


K jejich opravdovému setkání došlo až v Salazarově koupelně, tam kde to i nakonec skončilo.


Tam poprvé ochutnal jeho vášnivá ústa, neodbytný a tak hbitý jazýček, který ho dovedl na vrchol. Ty jeho nesmělé a pátravé doteky, které se rozlétly po celém jeho těle a způsobovaly mu vlny vášně, rozlévající se celým tělem. A nakonec, když pronikl do jeho úzkého zadku a zároveň spolu s ním se otřásl v silném orgasmu, který ho vynesl až do výšin si přál, aby to nikdy neskončilo.


Zatřepal hlavou až se jeho havraní vlasy rozletěly do všech stran, ale pořád cítil na své kůži ty doteky, které pálily jak rozžhavené železo.


Chtěl ho, přál si, aby mohl být s ním, aby se ho zase dotýkal, aby mohl opět vdechnout jeho vůni a ochutnat jeho mladická ústa.


Celý dva měsíce, které zbývaly do začátku školy, nedělal nic jiného než pátral po jakékoliv zmínce či náznaku o Viktorovi, nic, jakoby se vypařil z povrchu země. Zkoušel vydírání, úplatky, nic nepomohlo. Žádné zprávy ani na jedné z bojujících stran.


Pomalu upadal do depresích, už neviděl žádnou naději. Byl skleslý a na své okolí štěkal víc než jindy, nikdo ho nechápal, jak by mohly, on všemi nenáviděný, studený profesor lektvarů a dokáže někoho milovat?!


Bylo velmi brzo po ránu, Severus seděl za profesorským stolem, četl si Věštce a popíjel svůj druhý šálek kávy, když vlétla do síně sova a upustila před něj na stůl bílou růži. Odložil noviny a nevěřícně se díval na ten nevinný květ. Opatrně, aby ho nezničil ho zvedl a nasál tu květinovou vůni.


Měl štěstí, že v tuto ranní dobu nikdo ze studentů nebyl přítomen, neboť by poprvé uviděl, pravou tvář Severuse Snape, tu něhu a smutek v očích.


Seděl nehnutě několik vzácných chvil, když mu někdo položil ruku na rameno. Zvedl svůj zrak a doufal, že se jeho pohled setká s Viktorovým, mýlil se. Smutek a zklamání mu přeběhlo po tváři.


Severusi, chlapče, jsi v pořádku?“ zeptal se ho Brumbál s obavou v hlase


Já, ano“ zakoktal, snad vůbec poprvé ve svém životě Severus, který byl úplně vyveden z rovnováhy


Někdo na tebe čeká v chodbě, ani se mi nepředstavil, nevím, kdo to je, ale chce tě prý vidět“ sdělil mu Brumbál a zadumaně se na něj podíval.


Severus se zvedl a jeho kroky vedly do chodby za Velkou síní, aniž by si to uvědomil, stále svíral v ruce ten bělostný květ.


Vkročil do chodby a uviděl před sebou neznámou postavu v tmavé kápi.


Vidím, že si dostal můj dárek na uvítanou Severusi.“ řekla neznámá postava a stáhla si kápi dolu.


Severusovi vypadla růže z ruky a snesla se k zemi.

Poslední komentáře
02.12.2008 19:25:58: Děkuji za věnování...To bylo milé..Jinak povídka, no je to poprvé, co čtu tento pár. Je vidět, že ná...
01.12.2008 00:13:28: Zlepšuješ se. Druhá kapitola je už o hodně lepší než první.Rozhodně budu číst dál.smiley${1}
01.12.2008 00:13:20: Zlepšuješ se. Druhá kapitola je už o hodně lepší než první.Rozhodně budu číst dál.smiley${1}
30.11.2008 00:22:57: Moc děkuju za věnování ; ) To jsem zvědavá, jestli to bude Viktor, nebo ne : )
 
Vše, to co se kolem nás děje má svůj důvod.